Pan František Kolář (rok narození 1938) je strojní inženýr, autor několika strojírenských patentů. Od roku 1969 bydlí a pracuje ve Spolkové republice Německo a do nynějška spolupracuje s mnoha strojírenskými firmami.
Jak jste se dostal k práci v Německu?
Po dokončení VUT v Brně jsem na škole na částečný úvazek učil. Jednou jsem měl nechat projít testem člověka, který na něj neměl. Bylo mi přikázáno, že tento člověk testy udělat musí, no a já ho nechal propadnout. Nezbylo mi, než jet na svatební cestu do zahraniční a už se nevrátit. Naštěstí jsem brzy našel práci technického kresliče, i když jsem neuměl německy, a pak už to bylo jen lepší.
Cítíte se jako Čech nebo Němec?
Narodil jsem se jako Čech a Čechem budu až do smrti. I když pracuji a bydlím v Německu, do Čech se často a rád vracím.
Jak jste přišel na to, že máte rakovinu prostaty?
Na kontroly k lékařům chodím pravidelně. Jednou mi urolog udělal biopsii a z 10 odběrů bylo 7 pozitivních. Měl jsem uzavřený nádor. Doporučili mi operaci, příliš jsem nad tím nepřemýšlel a operaci jsem podstoupil. Myslím si, že nemoc byla i důsledkem stresu, který jsem tehdy měl. V tu dobu jsem stavěl dům a onemocněla mi manželka. Dva týdny před operací mi manželka zemřela. Dělal jsem automaticky vše, co mi lékaři doporučili, byl jsem vzorný pacient. Snažil jsem se nemoc si nepřipouštět a o to více pracovat.
Jak probíhalo období po úspěšné operaci?
Po operaci jsem chodil k urologovi, který mi řekl, že do konce života k němu musím chodit na infuze kvůli problémům s potencí. Díky těmto infuzím jsem začal mít problémy se srdcem. Nakonec jsem zjistil, že dávku, která se má brát maximálně rok, jsem na doporučení lékaře bral 3 roky, protože lékař byl ovlivňován farmaceutickým průmyslem. Následkem toho jsem prodělal oční infarkt. Na doporučení jsem si našel jiného lékaře, který léčí částečně i alternativně a u toho jsem zůstal. Tři roky po operaci jsem dostal metastázy do krční páteře. Prodělal jsem 54 ozařování, ale vyléčil jsem se. Nyní se snažím pod dozorem fyzioterapeuta pohybovat a hlavně chodit.
Vnímáte díky nemoci nějaké omezení?
Jediným omezením je, že se již nemůžu projevovat jako muž. Zkoušel jsem brát různé přípravky, radil se s urology, ale po radikální operaci je přestřiženo vedení, které jde z mozku dolů a pak již nepomůže nic. Na druhou stranu v našem věku jsou i jiné způsoby, jak si vzájemně projevovat blízkost a náklonnost.
Co myslíte, že vám při nemoci nejvíce pomohlo?
Myslím si, že nejdůležitější je k životu přistupovat pozitivně a pak je z poloviny vyhráno. Já jsem vždy miloval svoji práci. Pokud děláte svoji práci s láskou, nemáte čas přemýšlet, zda vás něco bolí. Důležité také je nebát se doktorů. Hodně lidí má z lékařů strach. Jít k lékaři, až když máte problém, je pozdě.