Pan doc. MUDr. Vladko Horčička, CSc. (rok narození 1938), je lékař internista se zaměřením na revmatologii a vysokoškolský pedagog . V současné době předseda Etické komise FN a LF Univerzity Palackého v Olomouci.
Jak jste se o svém onemocnění dozvěděl?
Předně jsem potěšen, že touto formou šíříte osvětu mezi lidmi. Vyšetření prostaty patří mezi základní urologická vyšetření, o které může požádat každý. Přesto znám řadu mužů z rizikové skupiny, kteří toto podceňují a na vyšetření prostaty nejdou. Také ani mě dlouho nenapadlo jít na vyšetření. Až poté, co v okruhu mých blízkých byla diagnostikována rakovina prostaty, jsem se rozhodl na urologii jít. Ještě několik dalších měsíců však trvalo, než jsem vyšetření podstoupil. Byl mi zjištěn podezřelý nález na prostatě. Následná biopsie ukázala neurčitý výsledek. Opakovaná biopsie pak již prokázala karcinom prostaty. Byla mi navržena operace – radikální prostatektomie, kterou jsem podstoupil.
Jak jste se cítil, když jste se o své nemoci dozvěděl?
Když jsem se dozvěděl o podezřelém nálezu, byla to pro mě nečekaná, šokující situace, nebyl jsem na ni připraven. Nepříjemná byla pak i nejistota 6–7 týdnů, než se potvrdilo, že jde opravdu o zhoubný nádor. Nebudu zastírat, že mne napadaly nejtrudnější myšlenky, že např. přednášky nebo cvičení pro mediky, která jsem v té době měl, mohou být mými posledními. Ale s podporou rodiny a díky víře jsem se se vším nakonec dokázal vyrovnat. Po operaci se zdravotní stav vyvíjel příznivě a postupně jsem se dostal do dobré kondice. Odstranění prostaty přináší některé problémy, které souvisejí s radikálností operace. Je odstraněn nejen nádor, ale i okolní tkáně, mízní uzliny a dochází i k poškození např. přilehlých nervových pletení. Důsledkem nejčastěji bývají poruchy potence a problémy s udržením moči. V takové situaci si ale člověk uvědomí, že toto není pro život tak podstatné.
Co vám pomohlo v příznivém pooperačním vývoji?
Myslím si, že mi pomohla celoživotní fyzická aktivita. V mládí jsem závodně hrával tenis a lyžoval. Později jsem tyto sporty provozoval rekreačně. Po operaci jsem rok sport vynechal, ale poté jsem zase zimu trávil na horách, v létě hrál tenis a také pracoval na zahradě. Co se týká stravování, nikdy jsem žádná speciální dietní opatření nedodržoval. Jsem přesvědčen, že člověk má jíst pestrou stravu, s dostatkem ovoce a zeleniny, nevyhýbám se ani alkoholu. Prostě jíst do polosyta a pít do polopita. Doplňky stravy jsem nikdy neužíval. Je to dáno mým profesním zaměřením, jsem zvyklý pracovat jen s klasickou medicínou.
Daří se vám držet nemoc pod kontrolou?
Před třemi lety, tedy 12 let od operace, se při pravidelné kontrole zjistilo, že se mi postupně zvyšuje PSA. Při vyšetření PET CT (pozitronová tomografie) byla prokázána dceřinná nádorová tkáň (metastázy) v mezihrudí. Vše se až dosud vyvíjelo dobře a nyní jsem začínal opět od začátku. Začal jsem užívat hormonální léčbu a po třech měsících se hodnoty PSA vrátily do nízkých příznivých hodnot. Hormonální léčbu musím užívat dlouhodobě.
Jak jste vnímal návrat nemoci?
Díky tomu, že jsem lékař s velkou zkušeností, vím, že v medicíně neplatí žádná dogmata a je možné všechno, i zázračné uzdravení. To, že se nemoc vrátila, jsem vnímal jako další životní zkoušku. Důvěřoval jsem kolegům na urologii, že vybrali správnou léčbu. V mém povolání jsem řešil řadu těžkých situací i v rodině, proto vím, že tato komplikace je jen další střípek v mozaice života k níž náleží i nemoc. Život zůstává krásný a jde dál.